Kapitola 182

Odložil jsem telefon a doufal, že přestanu myslet na to, co Emma řekla, ale mýlil jsem se.

Přistihl jsem se, že jdu za ní, když nastal oběd. Věděl jsem, že z našeho rozhovoru nevzejde nic konstruktivního, ale odmítl jsem od problému utéct. Kromě toho jsem nevěřil, že by mě jen tak nechala z háku, kdybych se neukázal. Tak jsem se rozhodl, že se s ní prostě sejdu.

Hned poté, co jsem prošel dveřmi kavárny, jsem zahlédl Emmu, jak popíjí šálek kávy u stolu u okna.