Kapitola 166

Nina

Po společné sprše jsme se s Enzem cítili tak vyčerpaní z naší zkušenosti, že jsme zalezli do postele, přestože venku bylo jasné světlo. Když jsem se o několik hodin později konečně probudil, byla v mém pokoji tma a teplo jeho silných paží kolem mě bylo vítanou útěchou.

Enzo ještě nějakou dobu spal vedle mě. Ležela jsem s ním se zavřenýma očima a poslouchala jeho tichý dech a stálý tep. Část mě napadlo, jestli to všechno nebyl sen; možná jsem byl stále zavřený ve své cele a úplně jsem nevnímal skutečný svět. I když jsem neměl žádný skutečný způsob, jak to vědět jistě, nechal jsem pocit Enzových paží a teplo jeho těla, aby byly poutem k tomu, co bylo skutečné – a pokud tomu tak nebylo a skutečný svět byl stále stejně krutý a chladný, pak jsem měl alespoň sladký sen.