Kapitola 5 Jste zpět

Miles na ni několik sekund tiše zíral.

Mezitím si Samantha zaryla nehty do dlaně, aby se vyhnula odhalení svých skutečných emocí." Raději nelži.

Miles o chvíli později odvrátil pohled a otočil se k Walterovi. "Ozvala se ti policie?" Walterův hlas byl ponurý. "Ještě ne."

Opatrně pohlédl na Milese a zeptal se: "Mohl někdo unést paní Selinu?" V jeho hlase bylo patrné znepokojení.

Ta dívka byla Milesova milovaná dcera. V rodině Franklinových byla pěkně ozdobená a stala se tak cílem mnoha Milesových rivalů. Předtím byla málem unesena.

Nyní nebyla nikde k nalezení a ani policie ji nikde nenašla. Walter si proto nemohl pomoct a myslel na to nejhorší – někdo ji unesl.

Milesův pohled ztmavl jako hrom. "Zvyšte pracovní sílu a rozšiřte oblast prohledávání. Chci ji vidět do konce dneška!" "Rozumím!" Walter hlasitě odpověděl.

Přeběhl mu mráz po zádech, když si uvědomil, že se mu jeho zaměstnavatel chystal odstřelit. Miles se právě otočil na patách k odchodu, když mu zazvonil telefon.

Právě teď neměl náladu mluvit po telefonu. Vytáhl telefon a chystal se hovor odmítnout, když si uvědomil, že je z neznámého čísla.

Miles si vzpomněl na Walterova dřívější slova, zamračil se a přijal hovor. Ozval se ženský hlas "Ahoj."

Když to Miles uslyšel, podezíravě přimhouřil oči. Proč to zní stejně jako její hlas?

Hlavou mu probleskla postava, kterou zahlédl toho odpoledne na letišti. "Haló? Je tam někdo?" opakovala Amanda po chvíli pochybovačně. Miles se probral a úsečně odpověděl. "Jo."

Jeho odpověď byla pouze jedna slabika, takže byla příliš krátká na to, aby Amanda poznala jeho hlas.

Amanda si po vyslechnutí jeho odpovědi oddechla úlevou. "Ahoj. Narazil jsem na malou holčičku, která mi dala tvé telefonní číslo. Ty musíš být její otec, že? Můžeš ji teď vyzvednout?"

Její hlas mu jasně zněl v uchu a rezonoval v jeho mysli. Čím více mluvila, tím chladnější byl Milesův pohled.

Když přestala mluvit, Milesovy oči byly prakticky bloky ledu.

To je ona! Od našeho posledního setkání uplynuly roky, ale v žádném případě bych si ji nespletl s někým jiným! Amanda Dickerson: Konečně jsi zpět!

Miles silně zaťal zuby, úmyslně ztišil hlas a zeptal se: "Kde jsi?"

"Jsme na Dionýsově nádvoří. Počkáme tady s ní. Přijdeš pro ni do restaurace?" Amanda okamžitě odpověděla: "Ano. Hned tam zamířím."

S tím Miles přerušil řadu a nařídil: "Získejte auto. Míříme na Dionýsovo nádvoří." Walter nevěděl, proč se jeho zaměstnavatel najednou rozzuřil, a rychle odpověděl kladně. Amanda zírala na svůj telefon, zatímco obrazovka ztmavla. Kupodivu se cítila bez důvodu nervózní. Mužův hlas zněl chraplavě. Proč to zní povědomě?

Protože Amanda nemohla přijít na odpověď, přestala o tom uvažovat. "Nemáš hlad?" zeptala se Flora.

Přece jen už nějakou dobu čekali venku. Pokračovala: "Mám hlad. Pojďme na večeři. Můžeme ji přivést ven, až později přijede její otec."

Amanda se po ní usmála. "Dobře. Pojďme dovnitř."

Znovu si dřepla do výšky holčičky, aby se jí podívala do očí. "Máš hlad? Chceš, abych tě přivedl na večeři? Tvůj táta by měl být na cestě sem. Až dorazí, přivedu tě ven. Bude to stačit?" zeptala se. Holčička na ni chvíli zírala, zdánlivě neochotně.

"Pokud nechceš jít dovnitř, počkám tu s tebou." dodala Amanda trpělivě. Když to Alvin a Elliot slyšeli, připojili se: "Taky s tebou počkáme, mami!"

Flora se podrážděně plácla do čela. "Jsem jediný, kdo tu trpí hladem? Holčička, nejsme špatní lidé. Žádný zlý člověk tě nepohostí jídlem v drahé restauraci! Ty musíš mít taky hlad. Pojď s námi. Není třeba být tvrdohlavý." Pohledy všech padly na mladou dívku.

Protože Alvin a Elliot byli také hladoví, zírali na malou holčičku s očekáváním.

Kousala se do rtu. holčička přišla blíž k Amandě a natáhla se, aby ji zatáhla za rukáv. Pak opatrně přikývla. "Nemusíš se nutit," řekla jí Amanda jemně, když viděla skrz dívčiny myšlenky. Holčička znovu zavrtěla hlavou.

Když to Amanda viděla, láskyplně si poplácala hlavu. Vzala malou dívku za ruku a vedla ji do restaurace.

Flora držela chlapce za ruce a sledovala, jak holčička poslušně klusá vedle Amandy. Škádlila: "Před chvílí k nám byla ostražitá, ale teď se k tobě přiblížila."

S povzdechem si posteskla: "Vskutku, dobře vypadající lidé jsou vždy upřednostňováni."

V reakci na to se Amanda zazubila a pevně držela dívčinu ruku, aniž by reagovala na Florina škádlivá slova.