Kapitola 230 Něco kvete
Následujícího rána slunce vystoupalo na oblohu a rozjasnilo svět pod sebou. Jeho ostré paprsky prorazily cestu a narušily klidný spánek, který si Emily užívala v Matteově objetí. Jejich těla byla tak těsně propletená, jako by nebyli dva lidé, ale jeden.
Emily se pohnula a víčka se jí zachvěla, když mhouřila oči proti ostrému světlu. Jas jí ztěžoval úplné otevření očí, ale brzy si uvědomila ještě něco jiného – paže měla pevně obtočené kolem něčeho teplého a pevného a pohodlně se choulila k povrchu, který jí pod tváří neustále bušil.
Její ospalý opar v okamžiku zmizel, když si uvědomila – držel se někoho. Otevřela oči a zjistila, že leží na hrudi nechvalně známého právníka. Jeho košile byla k její hrůze vlhká od jejích slin.