Kapitola 1 Pojďme se vzít

"Slečno Walkerová, nemám na svou přítelkyni příliš mnoho požadavků. Až se vezmeme, stačí opustit svou práci a být ženou v domácnosti na plný úvazek. Moje práce je únavná, musíte vědět, jak se o mě dobře postarat. Také mě budete muset pochválit, když budeme také venku. Vydělávám docela dost měsíčně. Můj měsíční plat je 1600 dolarů za vaše živobytí." Je toho docela hodně, ale nechci nic z toho plýtvat.“

Lara Walker seděla na druhé straně jídelního stolu a pila čaj. Osoba, která mluvila, byla její dnešní rande naslepo.

"Jsem s vámi docela spokojená, slečno Walkerová. Co si o mně myslíte?" Muž se podíval na Lařinu jemnou tvář zvrácenýma očima. Ve tváři měl sebevědomý výraz.

Natáhl ruce ve snaze držet Lařiny ruce, které byly na stole, ale Lara rychle stáhla ruce, když viděla, o co se ten muž pokouší.

Lara se na něj usmála, zvedla šálek na stůl a nalila muži čaj.

"Omlouvám se, ale nejsem s vámi spokojen."

Muž se na ni díval stejně zvráceným pohledem od chvíle, kdy dorazila. Také se jí několikrát snažil dotknout. Lara už to nemohla vydržet.

Vstala a pak zvedla tašku.

Když muž viděl, co Lara dělá, rychle zakřičel: "Objednal jsi všechno to jídlo. Objednal jsem jen čaj. Za tohle všechno můžeš zaplatit!"

Jídlo si objednala Lara, ale ani nekousla. Jediné, co udělala, bylo, že vypila čaj. Místo toho muž většinu jídla snědl.

Lara se s takovým člověkem nechtěla hádat. Zaplatila za jídlo a otočila se na podpatcích k odchodu.

Nebýt toho, že její babička byla vážně nemocná a chtěla ji vidět vdávat, místo toho, aby ji matka prodala náhodné osobě za vysokou cenu nevěsty, Lara by nechodila na rande naslepo.

Lara si povzdechla a chystala se odejít z restaurace, ale v tom uslyšela zvonit telefon.

Zvedla telefon, aby se podívala. Tehdy viděla, že jí cizinec poslal soukromou zprávu.

"Chceš se vdát?"

O půl hodiny později se Lara objevila před úřadem pro občanské záležitosti a nervózně si pohrávala s oblečením.

Osoba, která jí poslala zprávu, měla čistě černý displej. Muž jí řekl, že potřebuje někoho, kdo by se oženil, a že bude smlouva. Ti dva se o rok později rozvedli.

Podle spisu mu bylo 30 let a pracoval pro malou firmu.

Lara neměla vysoké požadavky. Bylo jí 25 let. Ten muž byl o pět let starší než ona a to bylo něco, co mohla přijmout.

Dokud ten muž nebyl příliš divný, Lara byla schopná přijmout cokoli, aby si o ni babička nedělala starosti. Manželství by stejně bylo jen na rok.

Lara si myslela, že ten muž bude vypadat průměrně. Jinak by ve svých 30 letech stále nebyl svobodný. Proto ji ani nezajímalo, když se před ní postavil Caleb Jacobs.

"Vy jste Lara Walker?" zeptal se Caleb.

Jeho hlas byl hluboký, rysy jeho obličeje dokonalé a jeho tmavé oči měřily Laru nahoru a dolů.

Lara nedokázala říct, kolik by stál černý oblek, který měl na sobě, ale cítila, že ten muž vypadá skvěle.

Caleb zvedl ruku a podíval se na hodinky na svém zápěstí. "Spěchám. Máme 10 minut."

Teprve potom se Lara vrátila k sobě a uvědomila si, že tento muž je muž, kterého si vezme. Rychle přikývla. "Ach, dobře."

Když vyšli z Úřadu pro občanské záležitosti, Lara se podívala na oddací list ve svých rukou. Oba měli na obou fotkách prázdné tváře. Vůbec nevypadali, že by se měli brát.

Na tom však nezáleželo. S oddacím listem Lara cítila, že se o ni babička už nebude tolik bát.

"Toto je moje číslo. Nevolejte mi, pokud není něco důležitého." Caleb dal Laře své telefonní číslo a odešel, aniž by se otočil.

Bylo dobře, že Lara měla dobrou paměť. Telefonní číslo si dokázala zapamatovat poté, co jej slyšela pouze jednou.

Caleb nasedl do auta, které navenek vypadalo normálně, ale uvnitř bylo ve skutečnosti luxusní.

Podíval se na oddací list v ruce, vyfotografoval a někomu poslal.

"Tohle jsi chtěl."