Kapitola 3 Společné soužití

Caleb přikývl. "Pojď za mnou. Protože jsi se mnou ženatý, měli bychom žít spolu."

Lara o tom přemýšlela a pak přikývla na souhlas.

Pravděpodobně by se stejně nemohla vrátit do toho svého domova.

Když Lara přemýšlela o Samanthině postoji k

jí se v očích objevil záblesk smutku.

Caleb byl vždy velmi citlivý. Vycítil změnu nálady osoby vedle něj, ale nezeptal se na nic, co by s ním nemělo nic společného.

Caleb přivedl Laru do normální komunity, kde měl odpoledne někoho koupit.

"Heslo je 159357," řekl Caleb Laře přístupový kód ke dveřím.

Když vešli dovnitř, Lara si uvědomila, že dům je docela velký, ale je trochu prázdný. V obýváku byla jen pohovka, stůl, pár židlí a nic jiného.

"Toto je tvůj pokoj. Všechny polštáře a povlečení jsou čisté a leží na posteli."

"Dobře, děkuji." Lara se otočila a podívala se na Caleba. Bylo pozdě, a tak se chtěla osprchovat, ale uvědomila si, že si nevzala žádné oblečení na převlečení.

Všechny obchody byly v tuto hodinu zavřené.

Zdálo se, že Caleb viděl Lařin stav sužovaný chudobou a zeptal se: "Co se děje?"

"Nepřinesl jsem s sebou žádné nové oblečení."

"Požádám svého... přítele, aby ti nějaké přinesl. Nedaleko provozuje obchod s oblečením. Řekni mi svou velikost."

"V tuto hodinu není třeba obtěžovat svého přítele."

Lara neměla pocit, že by bylo vhodné v tuto hodinu obtěžovat ostatní.

Caleb sklonil hlavu a začal psát do telefonu. Zdálo se, že někomu posílá zprávu.

Po krátké odmlce Caleb řekl: "Ještě nešel spát a už přichází. Není daleko."

Když Lara slyšela tato slova, mohla jen vyjádřit svou vděčnost.

Caleb nebyl někdo, kdo by prostě nebyl zodpovědný za někoho, koho přivedl domů. Lara byla koneckonců jeho manželka.

Normální by pro něj bylo, až když se dozví o skutečných plánech Lary a rozvede se s ní.

Když dorazilo nové oblečení, Lara řekla: "Děkuji, pane Jacobsi. Kolik stojí toto oblečení, zaplatím za něj."

"Není potřeba."

Lara se cítila trochu špatně, když si vzala oblečení zdarma. Chtěla ještě něco říct, ale viděla unavený výraz na Calebově tváři, takže nezbylo, než říct: "Děkuji. V budoucnu mi můžeš říct, jestli budeš ještě něco potřebovat."

Byla vdaná za Caleba, takže v budoucnu budou muset žít spolu. Proto Lara netrvala na zaplacení Calebovi. V budoucnu by mu to vynahradila v jiných věcech.

Byly tam dvě koupelny. Lara vyšla po rychlé sprše. Dveře do druhé koupelny se také otevřely.

Caleb vyšel nahoře bez a oba nečekaně upřeli pohledy. Lara se okamžitě začervenala.

Bylo to poprvé, co viděla polonahého muže, jako je tento, zvláště ty abs, které vyčnívaly.

Caleb se zamračil a v duchu zaklel.

Byl zvyklý být sám a zapomněl, že je doma žena.

Caleb by se však nikdy nenechal ztrapnit před ostatními. Když šel do svého pokoje, předstíral, že zůstává klidný. Když se člověk podíval pozorně na jeho kroky, byl ve skutečnosti trochu v panice.

Lara si vydechla úlevou a vrátila se do svého pokoje. Když položila postel, šla si lehnout. Najednou cítila, že vlastně nemůže usnout.

Její mysl byla v trochu chaosu. Lara myslela na svou rodinu a pak na sebe.

Nemohla uvěřit, že si vzala cizího muže. Bylo však pozdě, Lara si bude muset odpočinout.

Byla vedoucí prodejny malého večerky. Večerka se nacházela vedle společnosti Jacobs Group. Obchod byl docela dobrý a její plat by byl asi 3000 dolarů měsíčně.

Lara měla dva dny volna v týdnu. Druhý den byl nový týden, takže bude muset jít do práce.

Druhý den ráno Lara vstala z postele, jakmile zazvonil budík.

Večerka otevřela v osm hodin ráno a bylo sedm hodin.

Po jednoduchém umytí Lara viděla, že dveře druhého pokoje jsou stále zavřené, takže druhou stranu nerušila. Než odešla z domu, nechala Calebovi vzkaz, že jde do práce.

Cítila, že pro někoho , kdo pracoval ve společnosti, bude čas zahájení o něco později.

Lara cestovala autobusem do práce.

Večerka nebyla velká, ale měla spoustu věcí. V kombinaci s jeho dobrou polohou mnoho zaměstnanců Jacobs Group přicházelo do obchodu během přestávek, aby si nakoupili věci.

Jakmile Lara došla do obchodu, uviděla venku stát dívku.

"Promiň, jsi Shelly?" zeptala se Lara zdvořile.

Dívka měla na sobě světle žluté šaty a měla dva copánky a na hlavě čepici. Na tváři měla zářivý úsměv. Když uviděla Laru, rozzářily se jí oči. "Vy jste slečna Walkerová?"

"Přesně tak." Lara přikývla, když šla ke vchodu do obchodu a otevřela ho.

Večerka by se normálně skládala z jednoho vedoucího prodejny a alespoň jednoho prodavače. The

předchozí prodavačka před chvílí rezignovala, a tak Lara zaměstnala Shelly prostřednictvím online rozhovorů.

Shelly měla zkušenosti s prací prodavačky. Když Lara otevřela dveře, vzala Shelly, aby se rozhlédla kolem.

Shelly se rozhlédla a rychle šla uklidit zboží do regálů.

Lara se šla také podívat na účty. Potom ze strany zvedla bochník chleba a láhev mléka a zeptala se Shelly: "Už jsi snídala?"

"Už jsem jedl, slečno Walkerová. Máte to každé ráno? S tím to nepůjde. Mám s sebou ještě pár natvrdo uvařených vajec, nějaké vám dám."

Shelly šla do tašky, vyndala z ní natvrdo uvařené vejce a podala ho Laře.

Lara neměla jinou možnost, než nabídku přijmout.

Večerky by často zavíraly docela pozdě. Pokaždé, když Lara v noci dokončila sprchu, byla skoro půlnoc. Proto, aby se ujistila, že má dostatek spánku, měla Lara vždy po příchodu do obchodu bochník chleba a sklenici mléka.

"Musíte brát snídani vážně. Víte, co mají bohatí lidé ke snídani?" Shelly ukázala nahoru směrem k Jacobs Group.

"Mám bratrance, který pracuje pro Jacobs Group. Slyšel jsem od něj, že jejich generální ředitel měl každé ráno müsli, které létalo ve stejný den! Jedna snídaně by normálně stála celý jejich měsíční plat!"