Kapitola 177

"Jo..." můj hlas byl zamumlal, když jeho palec jemně třel nepořádek, který byl trvale na mé paži.

"A máš plný pohyb v zápěstích?" Na to se mě předtím nikdo neptal. Když jsem o tom přemýšlel, měl jsem pocit, jako by se moje kůže stahovala pokaždé, když jsem ruku stáhl nebo se o ni opřel. Ale to bylo jen kvůli tomu, jak byla kůže napnutá, a bylo známo, že došlo k poškození nervů a svalů.

"Nejsem tady kvůli svým starým zraněním." Rychle jsem vytrhl ruku a obličej lékařů náhle poklesl. Nepotřeboval jsem, aby mi připomínali, jak posrané moje tělo vlastně bylo. "Co potřebuji, je..." Hlas se mi zadrhl v krku, když jsem se snažil říct, co jsem potřeboval. Proč bylo tak těžké vokalizovat? Podařilo se mi to říct Lewisovi v pohodě. "Dobře... potřebuji těhotenský test." Vyhrkl jsem to, aniž bych se podíval do doktorovy tváře. "Jen se potřebuji ujistit!"