Kapitola 215
POV Dylana.
"Bohyně, dej mi sílu..." Slyšel jsem, jak zamumlal, což bolelo víc než cokoliv jiného. Byla jsem na něj víc než naštvaná, nemohla jsem přijít na to, proč na mě byl tak úžasný, a přesto mě najednou chtěl znovu vidět trpět. Opravdu to byla pravda, všichni vlkodlaci byli úplně stejní, sadističtí a narcističtí.
Alespoň tak jsem si to myslel, dokud mě Lewis jemně nechytil za ramena a nesetkal se s mýma očima, povzdechl si, než jemně, ale pevně přitiskl své rty na mé a spojil je.