Kapitola 23

"Jakmile bude proces páření dokončen, má královno, budeš mít, co si tvé srdce přeje." Moje hlava se pomalu otočila, abych se setkala s jeho očima, které už mi zíraly do duše. Nemluvil jsem vůbec, jen jsem se otočil zpátky k polévce a zvedl lžíci.

"Je mi líto, že se ti to stalo, dítě. Musí ti moc chybět rodina." Prohlásil starší muž přes stůl, věnoval mi soucitný úsměv, vzal do rukou nůž a vidličku a vložil si do úst kus jídla. Tento muž byl jiný než ostatní u tohoto stolu. Byl laskavý a měl v sobě poněkud moudrou auru.

"Brzy bude královnou, takové omluvy jsou zbytečné. Tohle je neuvěřitelná příležitost, kterou málokdo dostane. Měl bys pogratulovat Joshovi, že našel svou družku." Královna vyštěkla na muže, kterému se v hlavě koulely oči, a věnoval mi pohled, který křičel hodně štěstí. Shledal jsem ho zvláštně uklidňujícím, věnoval jsem mu malý uznalý úsměv a usrkl jsem polévku.