Kapitola 234
"Bohužel pro tebe mi nepřipadáš ani v nejmenším děsivý." Znovu jsem se upřímně zasmál, když se komicky zamračil, krátce poté zvedl obočí a na tváři se mu vytvořil samolibý úsměv.
"Je to tak." Hravě udělal krok vpřed a já jsem se pobaveně, ale zmateně podíval, když jsem udělal krok zpět. Nebylo možné, že by se mě skutečně chystal pronásledovat? Jak dětinský byl ten chlap.
"Lewisi... nemyslíš si, že jsi trochu starý na to být..." přerušil mě ne slovy, ale výpadem, když se na mě lehce vrhl, což způsobilo, že mě opustilo vzrušení. Neměl jsem ponětí, že bych ještě mohl vydávat ten zvuk, když jsem se od něj rychle odtáhl. Rozhodně jsem nebyl dostatečně rychlý, protože se velmi rychle postavil zezadu a objal mě kolem pasu. Bez námahy mě zvedal a točil nás oba dokola a přitom jsem se neustále smál. Byl to zvuk tak cizí mým vlastním uším, že mě rozesmál ještě víc.