Kapitola 249
Upřímně jsem si nebyl jistý, co mě znepokojilo víc, byla to slova, která opustila jeho ústa, nebo jeho reakce na to, co byl svědkem? Nedokázal jsem pochopit, jak se jí vůbec mohl podívat do očí, když ji tak viděl, a v duchu jsem nepochyboval, že ji tak skutečně viděl.
"Já..." co jsem mohl říct? Nemohl jsem hájit Joshovo jednání, protože jsem nikdy neslyšel o něčem tak hanebném. Dokonce i já, Lycan bez partnera, jsem věděl, jak posvátný je druh, každý trest, který Dylan přijal na Joshův rozkaz, byl v mých očích oprávněný, všechno kromě toho.
"Slyším její křik každý den a NIKDY jí nedovolím, aby znovu pocítila tolik ponížení a mučení." Myslím, že se mi ta dívka určitě nelíbí, ale i já jsem musel obdivovat její odolnost. "Už na ni nikdy nepoloží ruku." Sledoval jsem, jak se snažil uklidnit, ale žalostně se mu to nepovedlo, což prostě vedlo k tomu, že odešel a mě nechal samotnou v žaláři jeho smečky bratranců.