Kapitola 348
Přikývl jsem, už jsem se cítil vyčerpaný z tohoto setkání. Proč musí vždy mluvit v hádankách? Nemohla by mi pro jednou dát solidní odpověď?
"Z čeho mám největší strach?" zeptal jsem se, stále jsem měl pevně v hlavě, co mi řekla o tom, že je to jediná cesta k úspěchu. Kdybych tehdy musel čelit svému strachu, nemělo by to být příliš těžké, pokud vím, čemu čelím.
"To musíte zjistit sami." Smutně se usmála a podívala se na obří zlatý strom za ní, ten začal lehce blikat a já věděl, že je to proto, že mě tu nemůže déle udržet. "Obávám se, že tady se musíme rozejít, ale nechám ti poslední dárek..."