Kapitola 87

Byl jsem zděšen... chtěl... když tam stál Lewis...

"Ach bože... Ne, prosím ne!" Snažil jsem se prosit, zatímco jsem měl ruce přišpendlené na boku těla a odmítal mu jakýkoli přístup, ne že by to k něčemu bylo.

"Drž hubu!" Místností se ozvalo zavrčení, a než jsem mohl něco dalšího říct, strhly se ze mě šaty. Bolestivé tření, které to způsobilo na mém těle, způsobilo, že mé rty opustily lehce slyšitelné zasténání, když se studený vzduch prohnal mým nyní nahým tělem, zbyly jen moje jednoduché kalhotky a nic víc. Moje paže letěly k odhalenému prsu, když jsem se snažil skrýt jediný kousek důstojnosti, který mi zbyl. "Teď se nestyď, lásko. Přikážu mu, aby se přidal, pokud se mnou nepřestaneš bojovat!" V jeho hlase nebyl ani náznak lži a já věděl, že by to udělal, kdyby měl poloviční šanci. Cítil jsem, jak mě v očích píchají slzy, když jsem přinutil ruce dolů podél těla, moje mnohem zakřivenější postava se teď předváděla. "I já musím uznat, že vypadáš dobře. Nemůžu se toho dočkat."