Kapitola 128: Dětský smích

Moana

Tu noc jsem usnula vedle Edricka s plným srdcem. Nemohl jsem si pomoct, ale přemýšlel jsem, jestli to všechno znamená, že náš vztah může jít dál, než že to bude jen falešný vztah, ale nechtěl jsem trávit příliš mnoho času vkládáním svých nadějí pro případ, že by věci nefungovaly podle plánu. Věděl jsem jen to, že můj vlk byl rád, že jsem v jeho blízkosti, a já jsem také rád, že jsem v jeho blízkosti. Edrick se také zdál šťastnější než obvykle a mě to přimělo přemýšlet, že po naší malé dovolené na horském statku to možná bude alespoň trochu jiné.

Druhý den ráno jsem se probudil s pocitem Edrickovy teplé náruče kolem mě. Otočila jsem se k němu s tváří konejšivě zabořenou do jeho hrudi, tak blízko, že jsem cítila tlukot jeho srdce. Večer předtím jsme usnuli s úctyhodnou vzdáleností mezi námi, protože jsme se nechtěli příliš přiblížit, ale zdálo se, že se ve spánku sblížení prostě nemůžeme vyhnout. Nemohl jsem však popřít, že ten pocit, že mi byl tak blízko, mi dával pocit bezpečí a pohodlí.