Kapitola 7

Zeke se posunul v lese za Justinovým domem a frustračně zavrčel. Co chtěl... Co potřeboval, bylo na pozemku toho péro. Vůně tu byla tak silná, že Shadow zešílel, když se snažil překročit hranici.

Obvykle svíral svého vlka pevněji než tohle, takže ho na vteřinu napadlo, že si možná musí dělat starosti. Trvalo roky práce dostat to nestabilní zvíře pod kontrolu.

Ale ta vůně... Byl na tom se Shadowem. Museli to najít.

Běžel tedy zpátky do svého domu a vešel zadními dveřmi. Myles a Derek byli v salonku se skupinou dívek, které rozhodně nebyly vlky. Ignoroval jejich tázavé pohledy, když kolem nich prošel nahý. Bylo mu fuk, že se jeho harampádí houpalo všude možně před cizími lidmi. Ostatním vlkům by to bylo jedno, ale cítil, jak si ho dívky prohlížejí, jako by byl jejich dalším jídlem.

Derek ho našel, když si oblékal košili.

"Jdeme někam?" zeptal se.

"Jen já."

Nechtěl to rozvádět. Celá situace zaváněla pokrytectvím, čehož si byl dobře vědom. Claire se o večírku jen zmínila a on byl připraven ji roztrhat. Už teď mu myšlenka jít do Justinova domu drásala nervy. Stálo to za to? Potřeboval vstoupit na území nepřítele, jen aby zjistil, co je to za vůni?

"Ano," řekl Stín.

Shadow téměř nikdy nemluvil, ne od té doby, co nad ním převzal kontrolu. Ale neměl čas se nad tím zastavit a přemýšlet. Stejně na tom nezáleželo, protože se dohodli. Šli na večírek.

"Neříkej mi, že se vracíš ke Claire," řekl Derek. "Víš, že tvůj otec nesouhlasí."

Zamračil se na Dereka, když si dával kravatu. Dotazování na každý jeho pohyb bylo něco, co by si nenechal ujít, až se stane Alfou. Jeho otec vždy našel způsob, jak mikrořídit věci, dokonce i tak vzdálené.

"Ne, že by to byla tvoje věc, ale ne, s Claire se neuvidím."

"Tak proč se oblékáš?"

Zeke se podíval na svůj odrazový iont v zrcadle a zastavil se, když udělal poslední uzel na kravatě. Hovno. Co to sakra dělal? Tohle byl Justinův večírek a on se oblékl, jako by šel na rande. Neměl ponětí, proč cítil potřebu to udělat. V Justinově domě by nebyl nikdo, na koho by chtěl udělat dojem; všichni byli členy jeho smečky nebo lidmi, se kterými se spojili. Což znamenalo, že všichni byli jeho nepřáteli.

Což znamenalo, že by byl v přesile, kdyby šel sám. Ale přesto...

Stáhl si kravatu a našel džíny a tričko.

"Zeke, jsi v pořádku?"

"Ano. Jsem jen... mám hlad."

Měl hlad. Chtěl cokoliv, co mu takhle podnítilo chuť k jídlu. Chtěl to vdechnout. Lízej to. Vykoupat se v tom. Kdyby mohl, chtěl to mít všude kolem sebe. Vůně pronikla do každé jeho části, skoro jako vůně kořisti na lovu. Nemohl přestat. Jeho myšlenky byly zmatené, když si konečně přetáhl tričko přes hlavu a vyšel ze svého pokoje s Derekem těsně za ním.

"Tak si něco objednej. Teď nemusíš chodit ven, ne když upíři-"

"Vím, co tam venku je," zavrčel, když se řítil ze schodů.

Prošel kolem vchodu do salonku, kde už Myles bavil některé dívky. Vůně chtíče byla těžká ve vzduchu a poskvrňovala sladkou vůni, která jako by se vlila do každé buňky v jeho těle. Ve chvíli, kdy vyšel na čerstvý vzduch, ho znovu zasáhla vůně. Zhluboka se nadechl a zavřel oči.

Sakra, to bylo úžasný.

Když znovu otevřel oči a podíval se směrem k Justinovu domu, snažil se zatlačit Shadow zpět. Přesun tam by byl považován za akt války a následky by byly víc, než byl ochoten zaplatit.

"Zeke... Tvoje oči, člověče," řekl Derek tiše.

Znovu se zhluboka nadechl, než se podíval na svého přítele. Proč vypadal tak ustaraně? Byl známý svou kontrolou nad Shadowem. Už to byly roky od...

Znovu se odvrátil od Dereka a vydal se po příjezdové cestě. Jediné, co chtěl, bylo zjistit, odkud tato vůně pochází. Dnes večer nebudou žádné potíže.

"Vraťte se ke svým dívkám . Nezůstanu venku příliš dlouho," přikázal.

Možná z toho byl péro, protože Derek musel vyhovět, místo aby ho následoval. Ale nikomu nedovolil, aby ho zastavil.

Když šel po Justinově příjezdové cestě, lidé mu uhýbali z cesty. Přestali mluvit, když se rozhlížel kolem sebe a snažil se najít zdroj. Ale tady to nebylo. Následoval ho do domu a zastavil se hned ve dveřích. Vůně tu byla všude. Než přišel do kuchyně, zamračil se za ním v každé místnosti.

Omega v kuchyni upustili od toho, co dělali, a stáhli se. Nože rachotily o povrchy; podnosy spadly na podlahu. Zeke jim při pohledu na nabízené jídlo nevěnoval žádnou pozornost. Strčil do kousku steaku, který vypadal, jako by byl dokonale propečený. K obědu si nedal nic jiného než pár kousků svého pečiva, takže při pohledu na to maso měl mít chuť ho sníst. Nic z toho nevonělo tím, co chtěl, ale prakticky tam slintal. Hladověl. Ale ne pro toto jídlo.

Prohlížel si Omega jednu po druhé, ale jediné, co z nich cítil, byl strach.

"Co jsi ještě udělal? Co je to za vůni? Třeba vanilku a něco ovocného," dožadoval se.

Nezvedli hlavu, aby mu odpověděli. Napadlo ho, jestli Justin nařídil svým Omegům, aby s ním nikdy nekomunikovali. Zamračil se na ně, obešel kuchyňský ostrůvek a postavil se vedle nich. Shadow šílel, naprosto s ním souhlasil. Nebyli by odepřeni.

"Pověz mi, co jsi ještě vyrobil," zavrčel.

Omega polkla, než řekla: "To je všechno, pane."

Necítil lež. Zavrčel frustrací, když couval a odešel z kuchyně.

Pokud to nebylo jídlo v kuchyni, muselo to být na některém z hostů. Následoval vůni k doširoka otevřeným zadním dveřím, kde cítil Justin a jeho smečku. Terasa byla plná lidí, kteří byli hlasití a nepříjemní a účastnili se věcí, o kterých věděli, že v kampusu nejsou povoleny. Ale Justin byl arogantní hlupák, který vždy porušoval pravidla. Jako Alfa by selhal.

Kdyby žil dost dlouho na to, aby se jím stal.

Nos ho nasměroval na místo někde u lehátek u bazénu. Nejprve si všiml, že se Justin něčemu směje.

A pak si jí všiml.

Malá žena s masivním talířem jídla na klíně. Nemohl zabránit tomu, aby jeho oči zářily, když se jeho tělo naplnilo nepopiratelnou potřebou ji okouzlit. Znovu se zhluboka nadechl a ta vůně ho málem srazila z nohou. Byla to ona.

Vanilka. Nádech oranžové se prolnul tak dokonale, že jeho tělo začalo reagovat. A lidské.

Ucouvl zpět. Člověk?

A pak Shadow řekl něco, co nedávalo smysl, ale přesto ho naplňovalo hrůzou.

'Moje.'