Kapitola 118

" No," zašeptá Jackson napůl pro sebe, "myslím, že už nemusíme chodit ven, abychom se pokoušeli mluvit s nějakými ptáky."

" Ne, pokud nechceme, aby se roztavily," řeknu, popadnu nůž z talíře a nakloním se dopředu, abych šťouchl do sklenice.

Nastane malá chvilka ticha, než Jackson vybuchne smíchy, ale než přijdu na to, co je tak vtipného, čtyři další kluci v místnosti se postaví na kraj mé postele a zírají do skleněné louže, která byla před pár vteřinami jako mramor.