Kapitola 140

" Luca!" Zalapal jsem po dechu, stále šokovaný, když za sebou zabouchl dveře a zamkl je. Ale neřekne ani slovo a otáčí se ke mně, stále rozzuřený, se zaťatou čelistí. Vytřeštil jsem oči, protože – je na mě naštvaný? Chystá se –

Ale jen jedním krokem zkrátí vzdálenost mezi námi, jeho ruka vyletí nahoru a jedním rychlým pohybem mi srazí čepici z hlavy. Znovu zalapám po dechu, ruce mi létají do vlasů –

" Já to kurva věděl," zavrčel Luca, jeho oči přejížděly po mém obličeji, moje vlasy, jeho nozdry se rozčesaly, když nasával mou vůni mou skutečnou vůni, kterou můj klobouk skrýval už týdny--