Kapitola 220

Táta na mě zírá a pak znovu na Jacksona. "Co?" ptá se. "Jen jsem byl zdvořilý -"

"Jacks...není skvělý se zdvořilostí," řeknu a vřele se přitisknu k jeho boku. "Vlastně si myslím, že by s tebou asi raději bojoval, než aby dělal ty řečičky."

Jackson se zamračí a už se trochu vrací k sobě. Ari, nechci s ním bojovat –“