Kapitola 410

Zašklebím se, když proklouznu dveřmi jídelny na večeři, protože si dobře uvědomuji, že jdu pozdě a jsem nedostatečně oblečená.

Ale zasměju se, když se snažím tiše za sebou zavřít dveře, protože se od shromážděné rodiny při mém příchodu ozývá obrovský jásot, který mi dává najevo, že jsem byla úplný blázen, když jsem si myslela, že se můžu jen... potichu vplížit do místnosti a předstírat, že jsem tu celou dobu byla.

„Promiňte, promiňte!“ protestuji a zvedám ruce, v jedné z nich pevně svírám malou obálku. „Jsem hrozně hrubá a nejhorší dítě ročníku.“