Kapitola 598

Vyprávění chvíli trvá, ale naštěstí je miska zmrzliny velká. Dokončuji shrnutí toho, co se stalo Jacksonovi – jaké to bylo vypadnout z tohoto světa, jak jsem přistála na zádech v tom druhém, jak to vypadalo – ten pustý prostor se třemi vynořujícími se měsíci – a žena, kterou jsem viděla u stromů. Jak se temnota ve mně radovala, že tam je.

Když zbyde jediné sousto zmrzliny, povzdechnu si a podám misku Jacksonovi, který si ji vezme a nabere si do úst poslední sladkou lžičku, zjevně přemýšlíc o všem, co jsem řekla. Trpělivě čekám, zabalená v ručníku, upjatě sedím na zavřeném záchodě.

„A myslíš si, že jsi tam… vážně šla?“ zeptá se a vážně se na mě podívá, zatímco nechává misku a lžíci viset v ruce u boku. „Ne, že bys tam byla jen… v duchu?“