Kapitola 633

Narovnám se a zamračím se na Lucu, stále v šoku, že se nálada za posledních třicet sekund tak úplně změnila, a vůbec se mi nelíbí, kam tohle směřuje. Narovnám ramena a přimhouřím oči na svého kamaráda. „Nejde o to, co dělám s Jacksonem,“ odseknu a klidně se na něj podívám. „Ptám se tě na tebe. Na tvého vlka.“

Luca se zamračil, odvrátil ode mě zrak a shrbil ramena do sebe, hledal všechno možné... ztracené a nesvé. „Můžeme z toho... vynechat mého vlka?“ zamumlal.

„Proč?“ ptám se sotva šeptem.