Kapitola 675

Pomalu kroutím hlavou. Protože i kdyby mi to babička nezakázala, pořád vím, že je to pravda. Že pořád chci Lucu – pořád je to můj kamarád.

Jackson přikývne, na okamžik zavře oči a zpracuje to. Cítím, jak bolest prostupuje poutem, ale zároveň cítím, jak ho on potlačuje, nechce, abych to cítila. Nechce, abych cítila vinu.

Povzdechnu si a trochu se zavrtím, abych se opřela níž o Jacksonovo tělo, hlavu si položím na jeho hruď a schovám ji pod bradu. Sevře mi paže.