Kapitola 733

Mámino sebevědomí mě posiluje, i když je těžké i jen pomyslet na to, co se stalo.

„Nejsem si jistá, jestli jsem v pořádku,“ říkám a skláním hlavu, abych se podívala na sklenici vína. „Nejsem si jistá, jestli někdy budu… kým jsem byla. Nebo jestli nikdy nebudu… chtít, aby věci byly jiné.“ Zvedám ruku výš a dlaní se mi drží obvaz, který mi zakrývá ránu. Je úplně zahojená, jen… ještě nejsem připravená se na ni podívat.

„Myslím, že to dává velký smysl, zlato,“ říká Cora a kývne mi. „Myslím… že tohle je pravděpodobně jedna z velkých životních tragédií, podobná ztrátě rodiče. Budeš ještě dlouho cítit velký zármutek.“