Kapitola 768

Pomalu vydechnu a soustředím se na malou hromadu dřeva uprostřed prázdného prostoru mezi stany, ke kterému nás vedla matka. S trochou úzkosti se rozhlédnu po všech těch velmi hořlavých plátěných látkách kolem nás.

„Klid,“ zamumlá Jacks a ušklíbne se na mě ze svého místa vedle mě, cítíc směr mých myšlenek. „Měj to pod kontrolou. Tábor nezapálíš, pokud nebudeš chtít.“

Zašeptám a zavrtím hlavou v naději, že má pravdu. Pak se podívám na druhou stranu, kde na mě čekají máma, Cora a Rafe a pečlivě mě sledují, i když se to snaží skrýt netrpělivě. Jackson mě vezme za ruku a já cítím, jak mezi námi začíná proudit síla. Teď jen pramínek, ale kdykoli za ni budu chtít zatáhnout, je připravená víc.