Kapitola 95

" Mramor se nepohnul," řeknu pevným hlasem. Tony se na mě podívá, možná se diví, proč se nedělím víc, ale já jen stojím rovně a nedívám se na něj a doufám, že drží jazyk za zuby.

Dobře, říká moje vlčice, i když teď líně leží v mé duši, její oči napůl přivřené ve své relaxaci. Neříkejme nic profesorovi, dokud nebudeme vědět víc o tom, co chce.

Přikývnu, souhlasím s ní.