Kapitola 4 Neodolatelná přitažlivost

POV Samanthy

"Co tím myslíš, že ho nevidím?"

Recepční na mě zírala a prohlížela si moje šaty, jako by to byly smetí. Žárlivost v její tváři byla příliš zřejmá. Věděla jsem, že jsem to přehnala, když jsem si vybrala ty béžové šaty, které jsem měla na sobě. Sotva mi zakrýval zadek a byl doslova přilepený na kůži.

Její oči se přesunuly z mých prsou na můj obličej a zasyčela.

"Pan Donovan není k dispozici,"

"Nedostupný? Jak je sakra nedostupný? Mám se s ním setkat v osm!"

Alespoň to mi říkal můj otec.

Možná to měla všechno špatně. Pravděpodobně si myslela, že jsem nějaká bláznivá telefonistka, která chce vidět svého šéfa.

"Jsem jeho sekretářka," řekl jsem jí opřený o pult. "Samantha Caldwellová,"

"Vím, kdo jsi," řekla nerušeně. „Jdete pozdě slečno

Caldwell a tvůj outfit se... nehodí."

Ušklíbl jsem se: "To ti nedává žádné právo se mnou takhle zacházet. Co kdybychom nechali posuzování na Alexandrovi?"

"Pro vás je to pan Donovan!" Zasyčela a já ustoupil, protože jsem si byl jistý, že pokud bude mít příležitost, vyškrábe mi obličej ven.

Tohle jsem nepotřeboval. Měl jsem krušnou noc.

Další osamělá noc, kdy se mi zdálo o mém podivném klientovi, který si se mnou šel špatně. Včera v noci byly sny ještě intenzivnější. Jen pomyšlení na broušení proti mé kundičce mě poslalo do spirály.

Neměl bych chtít klienta. Ale chtěl jsem ho. Chtěla jsem se před ním roztáhnout, zírat do těch velitelských oříškových očí a prosit ho, aby mě šukal. Zavolá mi dnes večer znovu?

Krátce jsem zavřel oči a přemýšlel o jeho sprostých a nezbedných slovech.

Moje kalhotky byly mokré. A to bylo právě po deváté ráno.

.Taková špinavá holčička. Měl bych ti vyčistit ústa...

"Slečno Caldwellová?!" Z přemýšlení mě vytrhl příšerný hlas recepční a zamračil jsem se na ni. "Musíš se hned rozejít!"

"A musíš najít někoho, kdo ti vytáhne ten klacek ze zadku!" vykřikl jsem.

No, nesedělo jí to. Její tvář zrudla a zavolala ochranku. V mžiku jsem byl vytažen z Donovanského velitelství.

Můj telefon bzučel se zprávou od mého otce. Byl na něm obrázek, jak mě vytáhla ochranka.

„Udeřte jedna,“ zněl titulek. "První den hrubý k zaměstnanci? Čekal jsem od tebe lepší."

"Ne," vykřikl jsem a rozhodil rukama do vzduchu.

Táta mě sledoval! Musel jsem se ujistit, že jsem si tu práci zajistil, jinak by mě definitivně provdal za Chada. Nebyl bych schopen zaplatit Jordánsku a staly by se špatné věci.

Nejistý, co mám dělat, jsem položil zadek na schody před firmou. Zvuk motoru auta mi naplnil uši a vzhlédl jsem a uviděl vysokého, obrovského muže vycházet ze dveří, kterých jsem si nevšiml vedle budovy.

Šel směrem k autu, které na něj čekalo. Vlasy, černé husté prameny měl sčesané dozadu a černý oblek, který měl na sobě, nijak nezakrýval jeho mohutnou postavu.

Alexandr Donovan.

Proboha.

Ta ramena. Ta široká lahodná ramena. Byl vždycky tak horký?!

Neviděl jsem ho šest let.

Sledoval jsem, jak vklouzl do auta, oči jsem měl upřené na ta mohutná stehna, jak se prohýbala.

Pak jsem zamrkal na vědomí. Auto jelo k bráně!

"Hovno!" Zaklel jsem, jak jsem se hnal k jedoucímu vozidlu. "Alexandere! Pane Donovane!"

Vozidlo se nezastavilo. Nemohl jsem ho nechat vyjet, když moje budoucnost závisela na tom, že mě přijme. Bez váhání jsem skočil přímo před jedoucí auto a rozpřáhl ruce.

Auto se skřípěním zastavilo. Srdce mi v uších bušilo hlasitě a divoce.

Nastalo ticho, pak se dveře auta otevřely. Alexander Donovan vystoupil v celé své kráse.

Média mu neudělala žádnou spravedlnost. Nebyl hezký. Byl zatraceně horký! Jeho vlasy měly několik stříbrných pramenů, které mi připomínaly, že je dost starý na to, aby byl mým otcem.

Ale jeho zbytek?

Nebesa.

Nebylo na něm nic, co by ho popisovalo jako starého a neschopného.

Hlavně ty velké paže. Byl rozhodně schopný.

Umím si hrát s mojí kočičkou. Ponořím ty prsty, klouby hluboko, dokud to už nevydržím.

"Nech nás," řekl a já jsem tam stál jako blázen, omámený. Cítil jsem žár jeho pohledu, když na mě zíral. Jeho husté obočí svraštělo.

"Ano šéfe," odpověděl jeho řidič, vystoupil z auta a odešel kdoví kam.

Vytrhl jsem se a vzpamatoval se.

"Ahoj Alexandre," řekl jsem s úsměvem a přistoupil k němu. "Nevím, jestli si mě pamatuješ, já jsem Samantha-"

"Měl bych tě plácnout," řekl chladným tvrdým hlasem, který mě zarazil. "Za to, co jsi právě udělal."

Zmateně jsem zamrkal. "Promiňte?"

Zatnul zuby a na čele mu vyskočila žíla. "Na co jsi myslel, takhle skákat před autem?!"

"Volal jsem, ale ty jsi nepřestal!" Řekl jsem uraženě a založil si ruce.

Nevěřícně na mě zíral. "Mohla jsi zemřít, Samantho."

Moje jméno se z jeho jazyka skutálelo strašně sexy a záblesk jeho zasténání mého jména, když do mě vrazil, mi naplnil hlavu.

Ach ne. Ne. Nemohl jsem, neměl bych na Gava takhle myslet.

"Ale já ne. Jsem v pořádku-"

Najednou mě popadl za ramena a na tváři měl divoký výraz. "Fajn?! Měl bych tě smeknout, že jsi udělal něco tak zatraceně hloupého!"

"Smak mě?! Nikdy jsi nemohl!" Bez přemýšlení jsem hodil zpět a vysloužil si od něj vzteklé zavrčení.

"Můžu a budu, holčičko!" Zavrčel a táhl mě s sebou na zadní sedadlo svého auta.

Spadla jsem přes jeho stehna a cítila, jak se ohýbají na mých kozách. Při dopadu mi ze rtů vyklouzlo tiché zasténání . Jeho kolínská mi naplnila nos a já se zhluboka nadechl, dokud mě nezasáhla ostrá rána.

"Ó!" Plakala jsem a snažila se na něj podívat přes rameno. "Co to děláš?!"

"Dám ti zatracenou lekci!" Zavrčel a dal mi další ránu přímo do zadku. Píchalo to, bolest se mi vznášela po zádech a rozkoš do mé kundičky.

Znovu mě poplácal a já zasténal a prohnul se přes jeho stehna." Gav,"

"To je pan Donovan!" Zařval a vydal tři po sobě jdoucí výprasky, tak tvrdě a rychle, že mě nechal vystříknout.

"Pane Donovane," řekl jsem udýchaně a v koutku očí mě pálily slzy, když plácl silněji. "Prosím!"

"Co prosím, holčičko?" Dožadoval se a šplhal po mých šatech, dokud mu nebyl odhalen můj zadek. Stehna se mi třásla, když mě praštil přímo do mých odhalených tváří.

Rychle, tvrdě, rychle.

Opakovaně.

"Omlouvám se!" Plakala jsem a na stehnech měl vzlykající nepořádek.

"Co tě mrzí?!" Štěkal a doručil jeden příliš blízko mé kundičce. Zasténala jsem a vydělala si další. "Neslyším tě, Samantho,"

Samantha. Moje kočičky se při tom zvuku sevřely.

„Omlouvám se,“ vzlykala jsem. "Je mi líto, že jsem vám skočil před auto, pane Donovane!"

Jeho dlaň mi zakryla zadek a konejšivě si ho třel.

"Hodná holka," zamumlal mi do ucha a tolik mi připomínal mého klienta. Jeho ruka se vznášela nad mojí strašně mokrou kundičkou a pak se úplně stáhla.

"Gav?" zamumlal jsem.

"Vypadni!"