Kapitola 55

"Znám tě nějakou dobu, Judy. Nemůžeš mě vysrat."

"Co čekáš, že řeknu, Ethane? Že nejsem v pořádku? Že je moje matka v depresi a skoro nejí? Není to to, co jsi chtěl? Abych trpěl? Tak proč se teď chováš, jako by tě to zajímalo, když oba víme, že ne!"

"Jitka!" Moje matka zaječela ode dveří s velkýma a bdělýma očima. "Jak se opovažuješ s ním takhle mluvit!"