Kapitola 675

„Není to jen symbol, Judy,“ řekl mi a otočil se ke mně úplně čelem. Jeho pohled se mi upřel do očí a já jsem oněměla. „Je to ta síla. V tomhle drahokamu jsou předkové všech velkých Alf přede mnou. Cítila jsem tu sílu už jen z toho, že jsem s ním. Moje matka ho celou dobu schovávala ve své uzamčené schránce. Můj otec vždycky říkal, že mi ho předá, jakmile si vyberu do smečky vhodnou Lunu, ale já to nikdy nedokázala a on zemřel dřív, než se to stalo. Moje matka touží po tom samém, až na to, že má pořád na mysli Lunu... někoho, na koho teď ani nechci myslet,“ promluvil skrz zaťaté zuby.

„Daisy Baldwinová?“ zeptala jsem se, protože jsem odpověď znala už před jeho nenápadným přikývnutím.

„Jo… Melissina sestra. Moje matka si myslí, že Baldwin je správná Luna, ale ona je evidentně duševně nemocná,“ zamumlal a při té poslední části protočil panenky. „Nedá mi ten drahokam, dokud si ho nebudu přát… ale teď se zdá, že to vzdala.“