Kapitola 127
Carmela se zasměje, rozsvítí svítilnu, kterou drží, a namíří ji na Leilu. Leila se nepohne ani o píď a neřekne ani slovo.
Vzpurně zírá přímo do oslepujícího světla, srdce jí buší vztekem, žaludek se jí vaří vzteky.
Carmela si vzala to nejcennější ve svém životě, své dítě, jediný zdroj radosti, který měla uprostřed všech ostatních smutků, do kterých ji Carmela vložila.