Kapitola 134
"Uložil jsem Amaru do postele, potřebuješ něco, než odejdu?" Zeptá se Kelvin později večer Leily, když si ve svém pokoji hraje s notebookem.
Leila se k němu otočí se zasmušilým výrazem v očích.
Od té doby, co ten papír vyhodila z auta, cítí jen vztek, pět dlouhých let pryč, ale její hněv je stále stejně hmatatelný jako ten den, kdy odmítla Tatuma a skočila z toho útesu.