Kapitola 166 166

Uvědomila si, že čas, který mohla strávit s dětmi o samotě, ubývá a stává se vzácným, jak měsíc na noční obloze jasnější.

Trojčata cítila totéž, jejich vzrušení bylo hmatatelné, i když nedošlo k žádné konkrétní události. Jejich oči byly upřeny na ni, neochvějně.

"Od babičky jsem slyšel, že jste předtím šel na večeři s panem Alfa Zacharym. Je to pravda?" Donna, ta smělá, se odvážila zeptat.