Kapitola 114
- Prisca-
Nešel jsem daleko poté, co jsem vyšel z Jasmínina pokoje, uslyšel jsem za sebou spěšné kroky a neměl jsem žádné pochybnosti o tom, kdo to je.
Nevěděl jsem, jestli mám pospíšit, abych ji ztratil, nebo zpomalit, aby se ke mně dostala. Věděl jsem, že se mnou chce mluvit, na způsobu chůze bylo něco rozhodujícího a byl jsem si jistý, že z toho nevzejde nic dobrého.