Kapitola 119
- Jasmín-
Odpolední spánek měl být neklidný spánek. Otočil jsem se a nepohodlně jsem hodil na postel. Zdálo se, že mě tlačili a nemohl jsem dobře dýchat. Nebyl jsem si jistý, co to je, ale někdo nade mnou stál s děsivým pohledem.
Neviděl jsem jí do tváře, věděl jsem, že je to dáma, protože to říkala její postava. Ale mohl jsem vnímat její výrazy. Chtěla mě zabít. Pokusil jsem se vstát, ale zdálo se, že jsem přivázaný k posteli. Usmála se, zatímco jsem se snažil, a zvedla polštář vedle mě. Přiblížila mi ho k obličeji a já vydal pronikavý pláč.