Kapitola 123
-Adonai-
Pomalu jsem se posadil na postel a položil si ruku na hlavu. Bylo to těžké a přemýšlel jsem proč. Zíral jsem tupě do prázdna a snažil se dostat sám sebe. Nemohl jsem si vzpomenout na události posledních hodin a zdálo se, že jsem byl v bezvědomí.
Chvíli mi trvalo, než jsem si všiml postavy na mé posteli a málem jsem vyděšeně nadskočil. S nikým nesdílím svou postel a nevzpomínám si, že bych někoho poslal, aby se mnou strávil noc. Podíval jsem se blíž, abych se podíval do tváře ženy vedle mě, a poznal jsem ji jako jednu z milenek.