Kapitola 2

POV Sihany

"Co tady děláš?" Stál jsem u dveří s pootevřenými dveřmi a srdcem v krku." Zavři dveře," přikázal jeho drsný hlas, když vstal, hlavou se téměř dotýkal mého stropu.

K mým osmnáctým narozeninám mě můj otec vyhodil ze svého sídla. Bylo to něco, co chtěl dělat ode dne, kdy jsem byl zrozen, ale nemohl, dokud nebudu dost starý. Poté jsem se přestěhoval do kóje ve smečce, malé místnosti s malým oknem a bez osvětlení v zadní části smečky. Zůstal jsem tu poslední tři roky, ale zítra, s mými malými úsporami, budu navždy mimo tuhle smečku. Ne.dnes.

Půlnoční hodiny ve společenské místnosti už odbily půlnoc před třiceti minutami.

"Co tady děláš?" Zeptal jsem se Kade znovu, aniž bych zavřel dveře. Nechtěl jsem být uvězněn v tak malé místnosti s tímto maniakem.

Přešel ke mně a chytil mě kolem pasu, když jsem uvažovala o útěku. chtělo by mi to minutu, ale nikdy bych nemohl předběhnout Kade. Zatáhl mě do pokoje a zavřel dveře.

"Proč máš sbalené věci?" Zeptal se tichým, nebezpečným hlasem, ze kterého se mi rozbušilo srdce.

Co ode mě chtěl tentokrát? Už mě odmítl. Před pár hodinami zabil mého přítele. Kdy by mě nechal samotnou!?

"Při vší úctě, to není tvoje věc. Proč jsi v mém pokoji?" zeptal jsem se, když jsem odstoupil od jeho rýsující se postavy, zatímco mi na kůži explodovala husí kůže.

"Sihana." Jeho tón obsahoval varování, ze kterého jsem se zachvěl. "Měl jsi v plánu utéct?" Jeho nosní dírky se rozšířily, když zkřížil ruce. Všude na mě vyrazil studený pot. Ruce se mi třásly. Rty se mi chvěly. Každá část mě se chvěla.

Ke svým osmnáctým narozeninám jsem se nejenom musel vypořádat s neštěstím bezdomovectví, ale také jsem zjistil, že jsem byl spářen s největším debilem planety. Alfův syn. Zatímco jsem se příliš obával o své postavení a o to, jak potěšit svého otce, malá část mě stále držela naději, že najdu svého druha. Nikdy za milion let bych nečekal, že budu spářen s někým tak krutým jako Kade.

On mě nechtěl a já nechtěla jeho, takže ve chvíli, kdy zjistil, že jsme kamarádi, mě odmítl. Přijala jsem jeho odmítnutí a nesla ostrou bolest přerušeného partnerského svazku s klidným uspokojením, že nebudu muset strávit zbytek života s mužem, který mě bil a plival na mě, aby pobavil své přátele.

Kade mě šikanoval už od dětství. Jako dcera Bety a syn Alfy nás smečka vždy dala dohromady. V mnoha případech byly děti Alfy a Bety nejlepšími přáteli, kteří nakonec převzali řízení od svých rodičů společně. V mém případě jsem skončil jako nenáviděná omega.

Moje nejstarší vzpomínka byla, jak mě pětiletý kluk strčil obličej do bláta rozesmátý šestiletý Kade. Nikdy mě neměl rád a dl nikdy neměl rád jeho, ale měl špatný zvyk - všechno a všechny považoval za svůj majetek.

"Co ode mě chceš?" zeptal jsem se hořkým tónem. zírající na své nohy. Proč by mě tento muž nenechal na pokoji? Už jsem v jeho rukou trpěl dost!

"Co jsem ti řekl v den, kdy jsi mě odmítl?" Zeptal se a udělal krok ke mně. Ustoupil jsem dozadu, ale skončil jsem proti dveřím. "Odmítl jsi mě," zdůraznil jsem, abych probudil jeho paměť. "Nevím, co chceš, ale musím teď spát. Odejdi prosím." Vyhnul jsem se mu. Nebo jsem se o to pokusil. Na dveře vedle mě přistála chlupatá ruka a zablokovala mě dovnitř.

"Myslíš, že se mě můžeš zbavit?" Odfrkl a v očích mu zajiskřilo pobavení. "Za pár hodin se stanu Alfa. Tvým Alfa. Myslíš, že tě nechám opustit smečku, protože jsi dost starý?" Znovu si odfrkl.

"Jsem dost starý na to, abych odešel. S tím teď nemůžete nic dělat." Naježil jsem se a zvedl bradu, abych se na něj podíval. Pro jednou jsem nechtěl, aby mě zastrašoval.

"Sihano, sundej si top." Rozkaz mě přiměl ztuhnout. Zatnul jsem pěsti po stranách, zatímco se mi třásly ruce, bojujic s rozkazem Alfy za každou cenu. "Teď." Moje vůle se zlomila.

Moje ruce, jako by měly vlastní rozum, sáhly po lemu košile, zvedly ho a přetáhly mi ho přes hlavu.

"Pořád si myslíš, že nemůžu nic udělat?" Naklonil se ke mně, jeho nos mi sjížděl ze spodní části krku, když jsem zatlačila slzy. "Nenastoupil jsem ani po svém otci, a přesto nemůžete odolat mému rozkazu." Zasmál se a jeho slova se mi odrážela na kůži. Kade zbývalo ještě několik hodin, aby získal plnou kontrolu nad smečkou, přesto nade mnou takto vládl. Až se z něj stane sedící Alfa, budu moci ještě odejít? Mohlo by to být - Mohlo by být příliš pozdě?

"To je taková škoda, že jsi omega." Přejel mi prstem po tváři, jeho tělo bylo příliš blízko na to, aby se utěšovalo. "Máš hezké tělo. Rád bych tě choval, ale nemůžu riskovat, že budu mít špinavá omega štěňata jako ty." Otevřel ústa a nadechl se mi proti tváři, jedna jeho ruka sjela k mému pasu.

"Co ode mě chceš?" Zavřel jsem oči proti hnusu, který se mi plazil po kůži. "Odmítl jsi mě. Nenávidíš mě, ale přesto - Proč mě pořád mučíš?" Kousl jsem se a odvrátil tvář od jeho dechu.

Jen kdybych nebyla zatracená omega! Kdybych měl jen sílu, jakoukoli moc. V tu chvíli jsem nechtěl nic jiného, než být dostatečně silný na to, abych bojoval s Alfovým příkazem. Nevyhrál bych, ale kdybych byl Alfa, můj vlk by neposlechl všechny příkazy bez prostoru pro protest. "Kdo říká, že tě nenávidím?" Jeho ruka mě třela po stehně a vyjela po sukni.

"Odmítl jsi mě a celý můj život jsi mě šikanoval." Ucukla jsem před jeho dotekem, odstrčila jsem jeho ruku ze stehna, ale on mě sevřel." Nech mě jít. Už tě nebudu obtěžovat."

"Jsi omega. Co jsi čekal? Že si Alfa vezme za partnera omegu? Myslíš, že chci omega štěňata? Myslíš, že chci, aby moje krevní linie byla poskvrněna tou vaší?" Ušklíbl se mi do obličeje, jeho ruka přejížděla po mém stehně nahoru a dolů a hladil mě. "Co získám, když tě nechám jít? Kdo mě uspokojí, až bude měsíc na vrcholu?" Přitiskl si obličej k mému krku.

Měsíc byl dnes večer na vrcholu. Kvůli němu jsem byla nervózní každý úplněk. Tenhle nesmysl mi udělal před dvěma lety a část mého já doufala, že to bylo poprvé a naposled, co jsem byl vystaven něčemu tak odpornému." Jdi do Avalonu. Jsem si jistý, že ti bude víc než ochotná vyhovět."

Zavřel jsem oči, když o mě jeho boky zakoktaly. Žluč mi stoupla do krku, když jsem cítil, jak se mi jeho erekce znovu namáhá v pase. Kůže se mi stáhla a v krku mě začalo pálit. Touha utéct, utéct a nikdy se neohlédnout mě přemohla, ale pevněji sevřel mé stehno.

"Je úplněk. Ava mi dnes v noci nemůže pomoci. Jen ty můžeš a ty to víš." Čichal mi kůži, od zadní části ucha ke klíční kosti a pak mezi prsy. Ztuhl jsem jako prkno, když mi přejel nosem po kůži.

Úplněk na něj zapůsobil způsobem, který neovlivnil mě. Nevěděl jsem, jestli jeho status Alfa zvýšil jeho smysly, ale spojení mezi námi se přerušilo, když mě odmítl, a já jsem to odmítnutí přijal, takže jsem necítil nic, když přišel úplněk. Kade se z jeho strany dostal do vyjetých kolejí. Když se to stalo poprvé před dvěma lety, vyhledal mě, aby mě políbil a řítil se proti mně, dokud měsíc nezapadl.

Od té doby mi každý úplněk drásal hrdlo hrůza, protože jsem nevěděl, co mám čekat. Incident se až do dnešního dne nikdy neopakoval. Ten den jsem strávil hodiny v koupelně drhnutím kůže ze dvou důvodů; Cítil jsem se špinavý a bez ohledu na to, jak moc jsem se drhnul, pocit červů na mé kůži nepřestal. Dalším důvodem bylo to, že měl přítelkyni, která by mě zabila, kdyby na mě zachytila jeho pach. Zastavil jsem jeho ruku, když se za mnou natáhl pro ramínko podprsenky. "Žádný!" Potřásl jsem hlavou s pocitem červů na mé kůži. "Tohle nechci."

"To nám oběma uleví. Proč se bráníš?" Zamumlal a jeho oči spadly na mé rty. Přitiskl jsem je k sobě příliš pozdě. Jeho sestoupil na ten můj, ale já zůstal nehybný, jak jsem mohl.

"Naučil jsem tě líbat mě, že?" Zamumlal skrz zuby, když se odtáhl. "Co to je? Je to kvůli tvému psovi?

Každopádně se s tím voříškem muselo něco udělat." Jeho uštěpačný tón mi sevřel srdce. "Teď mě polib." Odvrátil jsem hlavu, když jeho rty sestoupily. Vydal frustrované zavrčení. "Nechceš se zbavit horka?" Zavrčel. "Já toho tady moc nežádám!" odsekl.

Jazyk jsem měl přilepený ke střeše úst, ale stále jsem zavrtěl hlavou. Jeho hrdost mu nikdy nedovolila uvěřit, že jsem se nedostal do říje. Musel si celé ty roky myslet, že jsem se svíjela bolestí při každém úplňku a čekala na jeho dotek, ale ať cítil během úplňků cokoli, necítil jsem je. Zlomili jsme si pouto, takže jsem se kvůli němu nemohla do tepla!

"Tohle nechci." Stáhl jsem jeho ruku ze stehna. "Nech mě být."

"Fajn," zavrčel a odstrčil se ode mě. "Stejně to nic neznamená!" Strhl mi tričko ze země. "Ale měj vzadu na mysli, že tuhle smečku nikdy neopustíš!" Odplivl si, než odešel, a zabouchl mi dveře tak hlasitě, aby probudil dům.