Kapitola 282
Otočím k ní hlavu. Cítím dost špatně, že mě může cítit člověk? Ale pak to vidím. Dustinovo znamení na krku.
" Gratuluji." Říkám, ale nic z toho, jak to říkám, zní oslavně.
" Děkuji. Teď jdi. Víš, co pro mě znamená. Neopustím ji." Říká. Povzdechnu si a souhlasím.