Kapitola 58

Na chvíli vidím v jeho očích strach, než se změní v něco jiného. Touha, chtíč, ať už je ten pohled jakýkoliv, obrací se mi žaludek.

"No, přiznávám, že jsem do tebe vkládal velké naděje, strážce, ale ty už předčil moje očekávání." Řekne s hladem v hlase, když se mu zatmí oči.

"Ach, nemáš ponětí, jakou bídu jsi právě způsobil sobě a své bandě darebáků." Prohlašuji, když vypouštím svou strážnou auru, plnou silou. Vlci, kteří mě obklopují, padají na zem, okamžitě se mi podřizují, někteří na zemi křičí a kňučí. Čtyři další vypadli ze stromů a jejich šipky dopadly vedle nich. Sleduji, jak se vůdce snaží nepodvolit, když na něj zaměřuji svou auru. Dokonce i Rik se potí při mé moci.