Kapitola 1 č.1

" Ty jsi mě PRODAL?" řekla Emma hlasem plným znechucení.

" Zaplatil za tebe 50 000 dolarů. " co můžu dělat. Jste koupeni a zaplaceni,“ řekla Jane, která byla Emminou nevlastní matkou.

" Nebudu se vdávat,"

„ Ach, ano jsi! Už nám zaplatil! Až dokončíš vysokou školu, budeš se vdávat. Konečně jsem našel muže, který souhlasil."

Jane zvedla fotku staršího muže. Plešatý, tlustý, ošklivý. Bylo mu minimálně přes 50 let. Emmě bylo pouhých jednadvacet.

Emmin vztek probublal. „Mám přítele! Nejsem tvůj, abych prodal! Nemohl jsi prodat Annu tomu starci?“

Než se Emma nadechla, Jane ji tvrdě udeřila přes obličej.

„ Ty hloupá svině! Už za tebe zaplatil! A peníze už jsou pryč! Vezmeš si ho, nebo budu muset prodat dům!"

" Měl bys mít štěstí, že si někdo myslí, že za něco stojíš," dobírala si Anna.

„Neprodáš dům a já si toho muže nevezmu! Ty peníze vrátím ze svého!" Emma bez svých věcí vyšla z domu a vrátila se do deště .

Jane byla zlá svině, ale tohle bylo historické minimum.

Emma byla prodána. Chtělo se jí brečet a křičet zároveň. Slzy se jí mísily s deštěm a po chvíli nerozeznala rozdíl.

Matte, pomyslela si. Musím ho vidět.

Být v jeho blízkosti vždy dělal věci lepší. Matt dokázal rozplynout špatné pocity. Byl to on, koho si měla po promoci vzít. Ne nějaký zvrácený stařík. Pocházel z bohaté rodiny. Možná by jí s tím mohli pomoci.

Vtrhla ven a zamířila k Mattově ložnici. Déšť náhle ustal. Vlastně by nešla domů, kdyby dnes odpoledne nelilo.

Poslední věc, kterou Emma chtěla udělat, bylo jít domů. Nebyl to domov. Alespoň ne jí. Když byla mladá, ztratila matku a její otec je od té doby v různé míře opilý. V jedné ze svých střízlivějších chvil se znovu oženil. Jane byla zpočátku milá. Přišla s vlastní dcerou Annou. A zdálo se, že rozšíření rodiny udělalo pro jejího otce něco dobrého. Ještě chvíli. Brzy se vrátil do starých kolejí. Od 9:00 by byl opilý. Nikdy jim neublížil nebo tak něco. Jane se o to postarala. Byla ztělesněním zla.

Emma se stala služebnou ve svém domě. Její otec žil v věčné opilosti. Emma si nebyla jistá, že už tam vůbec je. Jane toho využila a donutila Emmu, aby udělala všechno. Jane a Anna nikdy nehnuly prstem. Pokud to ovšem nebylo proti Emmě.

Pohled na její domov byl hořkosladký. Uchovávaly v něm vzácné vzpomínky na dětství, ale také hluboké trauma ze zneužívání, kterému ji Jane vystavila. Studený déšť ji smočil až do duše.

„Jen rychle dovnitř a ven,“ uklidnila se Emma dnes odpoledne, než se dostala do domu. Obešla zadní dveře a modlila se, aby byly odemčeny.

Když se přiblížila, zaútočily na ni známé zvuky.

„ Ty k ničemu pytel sraček! Proč už prostě nezemřeš? Živý pro mě nestojíš za nic!" Domem otřásly Janiny jedovaté výkřiky.

Tento dům byl kdysi tak šťastným místem. Ta radost nyní existovala pouze v Emmině paměti. Dům byl tmavý a opuštěný. Janin křik a hučení televize přehlušily zvuky Emmy plížící se kolem. Nebo si to alespoň myslela.

Když se dostala do svého pokoje, paže jí obletěly pas.

" Ema! Plížit se tady ve tmě! Co si myslíš, že děláš?" Anna zaječela, když se její paže sevřely kolem Emmina těla.

Emmino tělo ztuhlo. Tohle je to poslední, co chtěla.

Jane byla zlá, ale Anna nebyla o nic lepší. Často se přikláněla k Janeině krutosti. Anna z toho prospívala. "Maminka! Podívej, kdo se nám snaží vyhnout!"

Jane vyšla z obývacího pokoje a její oči se přimhouřily na Emmu.

"Co sakra chceš?" zaječela. Anna pustila a zahihňala se zlomyslným veselím.

" Potřebuji nějaké své věci," povzdechla si Emma.

„ Všechno, co ty a ten tvůj mrtvolný otec děláš, je brát, brát, brát! Ani jeden z vás této rodině nic nepřispívá! Těch posledních deset let jsem nás držel nad vodou! A vy! Strašně tě bolelo v zadku!"

„ Pracuji na tři částečné úvazky a zároveň chodím do školy na plný úvazek! Platím vám 500 $ měsíčně! Uklízím tento dům každý víkend! Co ode mě ještě chceš?" oponovala Emma.

" Ceny rostou. Neměl bys být vzdělaný? Tvůj otec nás tolik zadlužil! Už si nemůžu nic dovolit!“

Emma byla z toho sporu unavená. Byla studená a mokrá. Chtěla jen odejít.

" Nemám energii to s tebou dělat." Jen si vezmu věci a odejdu –“

Její myšlenky přerušil opět náhlý déšť . Musela projít bouří a voda, která všude stříkala, se nakonec dostala do Mattovy koleje. Emma zaklepala na dveře a čekala. Dveře se otevřely a ona doufala, že uvidí svou spásu na druhé straně.

" Matte! Já –“ zarazila se, když tam místo toho byl Mattův spolubydlící. "Ach, promiň, že tě obtěžuji."

" Emo, jsi promočená. " Jsi v pořádku?"

" Jo, promiň." Je Matt poblíž? Potřebuji ho vidět."

" On je..." řekl jeho spolubydlící. Jeho ruka se poškrábala vzadu na hlavě a podíval se dolů. "On ... není tady. " Před chvílí došel. Říkal, že je zaneprázdněn... něčím."

Emma se cítila špatně. Matt byl pod velkým tlakem ze strany své rodiny a byl obvykle zaneprázdněn, aby zajistil, že splňuje jejich standardy. Měla to vědět lépe, než se takhle bez ohlášení objevit.

" Ach. " To je v pořádku. rozumím. Díky. Zkusím ho později,“ usmála se a otočila se k odchodu.

" Ema?"

"Ano?" Emma se otočila a spatřila Mattova spolubydlícího, jak se k ní natahuje se smutným výrazem ve tváři. Zdálo se, že s něčím bojuje, ale zatřásl reklamou, jako by si to rozmyslel.

" To nic není. " Dávej tam pozor, ano?" Nabízel úsměv a pak zavřel dveře.

Emma se plahočila zpět do své ložnice, plná vody, smutku a lítosti. Je to nahé prádlo, vtipkovala pro sebe. Po dni, který vypadal jako nejdelší den v jejím životě, se konečně vrátila do své koleje. Když se přiblížila ke svému pokoji, zdálo se jí, že slyšela své jméno.

" Co jiného by se dnes mohlo stát?" zašeptala si pro sebe. Když se přiblížila, hlasy se vyjasnily.

" No tak, Matte," culil se odporně sladký hlas. "Nakonec si mezi námi budeš muset vybrat." Řekni mi, zlato. Kdo z nás to je? Koho opravdu miluješ?"