Kapitola 119

Čím víc jsem chodil, adrenalin mi ubýval. Po paži mi přestala stékat krev a v letním vedru začala schnout. Mysl mi proletěly záblesky toho, co ten darebák říkal svým mužům. "Chyť ji!" křičel.

Kdo by mě chtěl? Jediný, kdo mě napadl, byl Darin. Představa, že mě unesou, mě úplně vyděsila. Když jsem šel, naplnilo mě vyčerpání, když jsem začal havarovat. Když jsem překročil kládu, zachytila se mi noha a spadl jsem na ruce a kolena.

Do očí se mi začaly hrnout slzy, když jsem nedokázal zadržet ten malý vzlyk, který mi unikal ze rtů. Silné ruce mě obtočily kolem pasu a přitáhly mě k sobě. Po celém mém těle vybuchly jiskry, když si mě položil na klín, když se posadil na spadlý kmen.