Kapitola 137

"Udělej to nejlepší!" Přikývl jsem a přešel jsem ke stolu, abych si všechno prohlédl. Na kraji stolu ležel netopýr. Popadl jsem ho a dotkl se jeho levé nohy. I když se snažil neucuknout, udělal to.

"Ať se to můžeš snažit skrýt, vím, že už je zraněný. Řekni mi, co chci, nebo se o to postarám, aby byla noha ubita, než ji useknu."

Jeho tvář zbledla. "Nemáš to v sobě." Zavolal jsem jeho blaf, přešel jsem ke stolu a popadl provaz. Jeho oči se rozšířily, když jsem se k němu sklonila. Jeho pravá noha se začala houpat a bránila mi ji správně zavázat. Naštěstí si táta uvědomil, co chci, a držel pravou nohu, když jsem uvazoval provaz. Alek vykročil vpřed, vzal provaz a vytáhl ho rovně.