Kapitola 183
Několikrát jsem se však pokusil posunout židli po podlaze. Jediné, co mi to udělalo, bylo, že se zadní noha zasekla na odtoku. Bál jsem se, že když to zkusím, převrhnu se. Zkoušel jsem kohokoli propojit a nedostal jsem žádnou odpověď. Zkusil jsem zavolat Sierře a byla pryč. Ať mi dali cokoli, obsahovalo to vlkodlaky. Kdokoli pozval nebo našel ten zasraný jed, mohl jít do pekla. Nakonec zvítězilo vyčerpání a já znovu omdlel.
Ze spánku mě vytrhl zvuk kovových dveří. Nejtěžší věc, kterou jsem kdy udělal, byla v tu chvíli. Zvedat hlavu z toho, že jsem byl úplně položený, byla čistě bílá horká bolest. Vešla malá dívka a za ní stál chlapík ve stylu válečníka se zbraní v ruce.
"Přinesl jsem ti jídlo a nechám tě čůrat. Jestli utečeš, zastřelí tě i mě." Řekla, když předstoupila. Vypadala na sotva dvanáct let, ale její tělo bylo pokryto modřinami, nebo co jsem viděl. Měla na sobě něco, co vypadalo jako pytel brambor. Nereagoval jsem, když odemkla řetězy, které byly kolem mě. Jakmile jsem měl ruce a kotníky volné, okamžitě jsem spadl na zem.