Kapitola 37

Colt ho rozzlobeně strhl, než vyrazil. "Hříbě!" Křičel po něm nic neudělal. Místo toho jsem s hrůzou sledoval, jak roztrhl dveře a vstoupil dovnitř.

"Alec! Venku! HNED!" Byl jsem zvědavý, jak věděl, že tam Alec je, ale teď na to nebyl čas.

Colt se dal na chůzi, když do chodby vstoupil smíšený hněv a zmatený Alec. Při pohledu na mě a na záda Colta se mě jeho chování zeptalo, o co jde. Potřásl jsem hlavou a následoval jsem Colta ven. Alecova přítomnost byla velmi známá, když jsem Colta sledoval. Až když jsme byli venku, mohl jsem dýchat.