Kapitola 155

Pobíhal jsem po kuchyni. Ačkoli bylo opravdu vyčerpávající vařit večeři pro Michaela po celodenní práci, v tu chvíli jsem zjistil, že se to absolutně vyplatí.

Upřímně řečeno, opravdu mi pomohl až příliš ve věcech týkajících se mé rodiny. Bez ohledu na to, zda měl nějaké postranní úmysly, faktem zůstávalo, že mi pomohl na mé dno.

Když jsem stál před sporákem a míchal polévku, na tváři se mi mimoděk rozlil úsměv.