Kapitola 224

Byl jsem nadšený, když jsem ho slyšel, jak považuje Emmu za někoho, koho nemá rád. Neměl jsem se radovat z neštěstí druhých, ale prostě jsem si nemohl pomoct.

Kdykoli byl Michael kolem mě, čas plynul mrknutím oka. Připadalo mi, jako by na ničem jiném nezáleželo, dokud tu pro mě byl Michael.

V následujících dnech mě máma přestala obtěžovat. Emma se přestala objevovat, aby si mě taky dobírala. Myslel jsem, že tím incident skončí, ale bylo to ode mě velmi naivní.