Kapitola 232

Brzy nato jsme s Ronanem byli pěkně zbiti. Dobře věděl, že není ve stavu, aby mohl řídit, a tak mi zavolal taxíka, abych se dostal domů.

Nějak jsem se v jednom kuse vrátil do Birchwoodu, což byl zázrak vzhledem k tomu, že jsem si nepamatoval, jak jsem se tam dostal. I když to nebyl můj domov, začal jsem s ním tak zacházet.

Poté, co jsem doklopýtal do ložnice, padl jsem tváří dolů na postel, aniž bych se převlékl ze špinavého oblečení. Bylo to úžasné být opilý; ten příjemný pocit vznášení zahnal starosti a frustrace do pozadí mé mysli.