Kapitola 307

Dvě stě tisíc bylo nejvíc, co jsem mohl tolerovat. I když Michael neměl nedostatek peněz a dal by více peněz, kdyby mu matka dovolila, aby se chopil iniciativy a navrhl částku, byla jsem neoblomná kvůli přístupu mých rodičů ke kompromisům. Moje nedocenitelnost pro Michaela byla v tu chvíli irelevantní.

" Dvě stě tisíc? To je směšné! Jak můžeš s takovým množstvím peněz propustit svého otce a mě, když jsme tě tolik let vychovávali? Jsi tak nevděčný ubožák!" Moje matka se na mě vztekle podívala, když mluvila. Kdybych nebyla těhotná, už by mě trefila.

Nevděčný ubožák? Znovu? Navzdory tomu, že jsem navenek nedával najevo svůj upřímný cit, moje srdce se nemohlo ubránit zármutku, kdykoli mě matka použila k tomu, aby mě oslovila.