Kapitola 383
Táta, který celou dobu mlčel, přišel ke mně a poklekl vedle mámy.
V tu chvíli se mi rozpadla poslední vytrvalost v srdci. Připadal jsem si, jako bych spadl do temné propasti, navždy uvězněný ve tmě a už nikdy neuvidím jasné slunce.
" Tati, chceš, abych na sebe vzal vinu i za něco, co jsem neudělal, stejně jako máma?"