Kapitola 43
Michael mě klidně pokáral se svraštěným obočím, jako by byl naštvaný, že jsem se zakryl.
" Ehm... Je pozdě, takže bych měl jít hned do práce. Jinak přijdu pozdě," vyhrkl jsem v panice, prostě jsem si vymýšlel omluvu.
Už jsem se mu neodvažovala dívat do očí, protože vypadaly, že jsou schopné vnímat všechno. Pokaždé, když jsem se na něj podíval, nemohl jsem se ubránit pocitu rozrušení.