Kapitola 387
Sklonil jsem hlavu a mluvil klidně. Už jsem v tomto rozhovoru nechtěl pokračovat.
" Anno Garciaová, jsme nejlepší přátelé? Nemůžeš mi říct pravdu? Proč mi neřekneš, co se vlastně stalo?" zeptal se mě s bolestí a obavami v očích, když mě náhle chytil za ruku.
Ronanovy ruce byly tak teplé, že mě jeho víra na okamžik rozveselila. Podařilo se mi však stáhnout ruku zpět a nonšalantně se na něj podívat. Nechtěla jsem být přistižena v situaci takové intimity s ním, protože to nebylo vhodné.