Kapitola 569
Když jsem vylezla ze sprchy, Michael seděl na kraji postele a čekal na mě.
Studená sprcha mě uklidnila. Cítila jsem se provinile, když jsem si vzpomněla, jak jsem se k Michaelovi chovala. Ať se stalo cokoli dříve ten den, s Michaelem to nemělo nic společného. Přesto jsem to dělala, jako by to všechno byla jeho chyba.
„ Proč ještě nespíš?“ zeptal jsem se a přerušil ticho.